Plicník

Azurea dělá čest svému jménu a do jarních dnů přináší nebesky modrou barvu, která se postupně mění do fialových tónů. Jedná se o kultivar plicníku, který se v přírodě vyskytuje na vlhkých horských loukách a ve světlých lesích. V zahradě vyžaduje podobné podmínky, tedy polostinné až stinné stanoviště s propustnou, humózní a stále mírně vlhkou půdou. Dorůstá výšky okolo 20 až 30 centimetrů a tvoří úhledné trsy, které se časem mírně rozrůstají. Jeho kopinaté listy jsou čistě zelené, postrádají tedy strakatost běžných plicníků, což může být výhodou pro klidnější kompozice v podrostu dřevin. Tato dlouhověká trvalka je ideální volbou pro začátečníky, protože netrpí na choroby ani škůdce a výborně zvládá i silné mrazy. Ačkoliv se nehodí k řezu do vázy ani k sušení, svou službu udělá přímo na záhoně, kde láká užitečný hmyz. Po jarním odkvětu se rostlina částečně zatáhne, aby vytvořila nové olistění pro zbytek sezóny. Protože letní olistění nebývá tak husté, doporučujeme Azureu vysazovat ve skupinkách nebo ji promíchat s drobnými jarními cibulovinami a travinami, které zajistí celosezónní efekt.

Trvalky do stínu nemusí být jen zelené a nenápadné, což dokazuje plicník 'Blue Ensign' svými nepřehlédnutelnými květy. V přírodě tyto rostliny obývají vlhčí háje a lužní lesy, díky čemuž jsou perfektní volbou pro podsadbu vzrostlých stromů nebo pro severní strany domů, kde se jiným trvalkám příliš nedaří. Vyžadují humózní, hlinitou půdu, která úplně nevysychá, a za to se odmění velkou vitalitou. Sazenice jsou plně mrazuvzdorné až do -30 °C, takže bez problémů přečkají i tuhé zimy a na jaře znovu spolehlivě obrazí. Kultivar 'Blue Ensign' vyniká mezi ostatními pravděpodobně nejtmavším a nejčistším odstínem modré barvy, která se na rozdíl od jiných plicníků po rozvití nemění do růžova. Jeho listy jsou celistvě tmavě zelené bez tečkování, což rostlině dodává elegantní vzhled i po odkvětu. Ačkoliv se nehodí k řezu do vázy ani k sušení, na záhoně udělá velkou parádu v kombinaci s jarními cibulovinami, nebo čemeřicemi. Navíc jde o rostlinu, která je v lidovém léčitelství známá a její mladé listy jsou jedlé.

Pulmonaria officinalis, známá spíše jako plicník lékařský, je vděčnou trvalkou, která si své místo v zahradách drží po staletí nejen pro svou krásu, ale i historické využití v léčitelství. Latinský název odkazuje na skvrnité listy, které středověkým bylinkářům připomínaly lidské plíce. Dnes ji oceňujeme především jako spolehlivou rostlinu do stinných a polostinných partií, kde se jiným druhům příliš nedaří. Vykvétá v březnu a dubnu záplavou drobných květů, přičemž na jedné rostlině můžete často pozorovat růžové, fialové i modré květy současně. Tato barevná hra nádherně kontrastuje se svěží zelení listů. Plicník miluje humózní, hlinitou půdu s dostatkem vláhy, ale jakmile zakoření, je velmi odolný. Skvěle se hodí do přírodních a lesních zahrad jako podrost pod opadavé stromy. I když se příliš nehodí k řezu do vázy, na záhoně vám udělá obrovskou službu tím, že brzy z jara přiláká první hladové opylovače. Rostlina se snadno rozrůstá a může se i přesévat, čímž postupně vyplní prázdná místa v záhonech.