Kopretina Sněhurka

Sazenice kopretin můžete vysazovat na jaře (duben–květen), jakmile pomine nebezpečí silných mrazů, nebo na podzim (září–říjen), aby stihly zakořenit před zimou. Pokud jste zakoupili sazenici v kontejneru během léta, lze ji vysadit i tehdy, ale musíte dbát na velmi důkladnou a pravidelnou zálivku, aby v horku nezaschla.

Ano, rozhodně. Úplným řezem stonků těsně nad zemí po prvním odkvětu podpoříte vitalitu rostliny a často docílíte opakovaného nakvétání na konci léta. Navíc tím zabráníte tvorbě semen, což rostlinu zbytečně nevysiluje.

Nejčastější příčinou úhynu kopretin není mráz, ale zimní přemokření. Pokud byla zima blátivá a půda neodvádí vodu, kořeny pravděpodobně shnily. Dalším důvodem může být stáří rostliny – kopretiny jsou krátkověké trvalky a je potřeba je pravidelně zmlazovat dělením trsů.

Doporučuje se to provádět každé 3 až 4 roky, ideálně na jaře nebo na podzim. Starší trsy začínají od středu 'plešatět' a méně kvetou. Trs vykopejte, rozdělte rýčem na menší části a zasaďte zpět jen silné, zdravé okrajové části. Tím rostlinu zmladíte a zajistíte její dlouhověkost.

Potřebuje humózní, propustnou a běžnou zahradní půdu.

Pozor na jílovitou půdu: Kopretiny nesnášejí zimní mokro. V těžké, nepropustné půdě v zimě uhnívají kořeny. Pokud máte těžkou půdu, vylehčete ji před výsadbou pískem nebo kompostem, případně udělejte drenážní vrstvu.

Kopretina velkokvětá (Leucanthemum superbum) je obecně považována za netoxickou pro psy a kočky. Přesto se nedoporučuje, aby ji zvířata konzumovala ve velkém, protože může způsobit mírné zažívací potíže. Není to rostlina určená k jídlu.

Sněhurka je královnou venkovských a anglických záhonů. Krásně vypadá v kombinaci s:

• Vlčím bobem (lupinou)
• Ostrožkou (Delphinium)
• Červenými máky
• Růžemi
• Okrasnými travami Tato kombinace zajistí postupné kvetení a přirozený vzhled zahrady.

Na podzim (po druhém kvetení nebo s příchodem mrazů) ostříhejte suché stonky u země. Pokud máte v zahradě holomrazy, můžete trs lehce přikrýt chvojím, ale nepoužívejte listí nebo neprodyšné materiály, které by držely vlhkost – to by vedlo k hnilobě krčku.

Kopretina 'Sněhurka' miluje plné slunce. Ve stínu pokvete málo a její stonky se budou vytahovat za světlem, což může vést k poléhání rostliny. Vyberte jí otevřené, slunné místo v záhonu.

Největším nepřítelem jsou slimáci a plzáci, kteří milují zejména čerstvě rašící jarní výhony. Mohou rostlinu ožrat až k zemi. Na jaře tedy buďte ostražití. Dále se mohou na stoncích objevit mšice, které vysávají šťávu a deformují květy – zde pomůže sprcha vodou nebo postřik na bázi oleje či mýdla.

Po výsadbě rostlinu důkladně zalijte. Pokud sázíte na jaře a hrozí ještě přízemní mrazíky, je dobré čerstvě vysazenou rostlinu na noc zakrýt bílou netkanou textilií. Udržujte půdu vlhkou, dokud rostlina neprokoření. Později je Sněhurka poměrně odolná, ale v suchém létě zálivku ocení.

Jedná se o kultivar českého původu, který je vyšlechtěn pro naše podmínky. Její hlavní předností jsou plné, střapaté květy, které působí bohatším dojmem než u klasické kopretiny. Rostlina má také kompaktní, pevný růst, takže se méně vyvrací větrem.

Kopretiny mají rády živnou půdu. Na jaře zapracujte k rostlinám dobře rozložený kompost. Během sezóny můžete přihnojit organickým hnojivem pro kvetoucí rostliny. Vyhněte se přehnojení dusíkem – rostlina by měla spoustu listů, ale málo květů a stonky by se lámaly.

Ano, díky svému kompaktnímu růstu se 'Sněhurka' hodí i do nádob na terasy či balkony. Je však nezbytné zajistit v květináči perfektní drenáž (otvory na dně, vrstva keramzitu), aby nestála ve vodě. V nádobě bude také vyžadovat častější zálivku a pravidelné hnojení.

Ano, je vynikající. Odrůda 'Sněhurka' má plné, střapaté květy, které ve váze vypadají nádherně.

Tip pro sklizeň: Květy stříhejte ve chvíli, kdy jsou plně otevřené, ale jejich středový terč je ještě pevný a hladký (nevyprášený). Ve váze pak vydrží 7–10 dní.