Pelyněk Ludvíkův Valerie Finnis

Tento pelyněk je milovníkem slunce a sucha. Pro úspěšné pěstování vyberte:

• Stanoviště: Plné slunce. Ve stínu ztrácí své krásné stříbřité zbarvení a vytahuje se.
• Půda: Propustná, chudší, hlinito-písčitá až kamenitá. Pelyněk nesnáší přemokřenou a těžkou jílovitou půdu, ve které mu v zimě uhnívají kořeny.

Tip: Pokud máte těžkou půdu, přimíchejte do výsadbové jámy štěrk nebo písek jako drenáž.

Ano, je to vynikající rostlina do vázaných kytic! Stříbřité listy tvoří krásné pozadí pro barevné květy.

• Trvanlivost: Ve váze vydrží svěží přibližně 5 až 7 dní.
• Sušení: Lze ho také sušit pro suchou vazbu – zavěste svazky stonků "hlavou dolů" na tmavém a vzdušném místě.

Po výsadbě: Zalévejte pravidelně (cca 1–2x týdně podle počasí), dokud rostlina plně nezakoření (první měsíc).

Vzrostlá rostlina: Pelyněk 'Valerie Finnis' je výrazně suchovzdorný. Jakmile zakoření, zálivku vyžaduje pouze v obdobích extrémního dlouhotrvajícího sucha. Nadměrná zálivka mu škodí více než sucho – způsobuje houbové choroby a vytahování stonků.

Po vybalení sazenice zkontrolujte, zda je substrát vlhký. Pokud je suchý, rostlinu zalijte. Před samotnou výsadbou je dobré rostlinu aklimatizovat (otužovat), zejména pokud byla pěstována ve skleníku nebo cestovala v balíku:

1. Umístěte ji na 1–2 dny do polostínu venku.
2. Nevystavujte ji ihned prudkému polednímu slunci.
3. Následně ji vysaďte na trvalé stanoviště.

Díky svým aromatickým listům je pelyněk přirozeně odolný vůči většině škůdců (dokonce odpuzuje hmyz).

• Nemoci: Hlavním nepřítelem je hniloba kořenů způsobená přemokřením.
• Škůdci: Výjimečně se mohou objevit mšice, ale obvykle rostlinu nepoškodí významně.

Sazenice pelyňku 'Valerie Finnis' můžete vysazovat od jara až do podzimu, dokud nemrzne. Ideálním termínem je:

• Jaro (duben–květen): Rostlina má celou sezónu na to, aby dobře zakořenila před zimou.
• Podzim (září–říjen): Půda je ještě teplá a vlhčí, což usnadňuje zakořenění.

Pokud sázíte v horkém létě, je nutné dbát na pravidelnou zálivku v prvních týdnech, než rostlina prokoření.

Tento konkrétní druh (Artemisia ludoviciana) se pěstuje primárně jako okrasná rostlina. Ačkoliv má aromatické listy (voní po pelyňku a šalvěji), není běžně využíván jako kuchyňské koření (na rozdíl od pelyňku estragonu) kvůli své hořkosti a vyššímu obsahu thujonu. V tradiční indiánské medicíně byl využíván, ale pro laiky se vnitřní užití nedoporučuje.

Nejjednodušším způsobem množení je dělení trsů.

• Kdy: Ideálně na jaře (duben) nebo na podzim.
• Jak: Vykopejte část trsu s kořeny, rýčem nebo nožem ji oddělte a ihned vysaďte na nové místo. Rostlina se velmi snadno ujímá.

Pelyněk 'Valerie Finnis' je plně mrazuvzdorný (často až do -34 °C). Zima jako taková mu nevadí, ale nesnáší zimní vlhko.

• Ochrana: Na zimu ho nezakrývejte chvojím ani mulčem, který by držel vlhkost (mohlo by dojít k uhnívání).
• Řez: Suché stonky nechte na rostlině přes zimu jako přirozenou ochranu a ostříhejte je až na jaře.

Poléhání stonků je u kultivaru 'Valerie Finnis' signálem, že podmínky jsou pro něj "příliš dobré". Nejčastější příčiny jsou:

1. Příliš bohatá a výživná půda.
2. Nadměrná zálivka.
3. Nedostatek slunce (stín).

Pokud se rostlina kácí, můžete ji v létě sestřihnout o polovinu, aby znovu obrazila kompaktněji, a omezit zálivku.

Ne, hnojení se nedoporučuje. Tento druh pelyňku prosperuje v chudých půdách. Pokud byste ho hnojili (zejména dusíkatými hnojivy):

• Rostlina by rostla příliš bujně a "rozvalovala" by se.
• Stonky by byly slabé a lámavé.
• Listy by mohly ztratit svou intenzivní stříbřitou barvu a zezelenat.

Ano, Artemisia ludoviciana se rozrůstá pomocí podzemních oddenků (rizomů). Kultivar 'Valerie Finnis' se rozrůstá středně rychle až rychle.

• Vytváří krásné stříbrné koberce.
• Pokud máte malou skalku, hlídejte jeho okraje a na jaře rýčem odsekněte části, které se rozrostly tam, kam nechcete.

Pelyňky obsahují látky (thujon), které mohou být ve velkém množství toxické.

• Pro zvířata: Rostlina je hořká a aromatická, takže ji zvířata (psi, kočky) obvykle instinktivně nejedí. Požití velkého množství by však mohlo způsobit zažívací potíže.
• Kontakt: U citlivých osob může kontakt listů s pokožkou vyvolat mírnou alergickou reakci (svědění), proto doporučujeme při stříhání používat rukavice.

Díky stříbřité barvě je perfektní kontrastní rostlinou. Skvěle vypadá v kombinaci s:

• Tmavě kvetoucími trvalkami: Šalvěj (Salvia), Zavinutka (Monarda), Třapatkovka (Echinacea).
• Rostlinami se stejnými nároky: Levandule, Santolina, Čistec vlnatý.
• Okrasnými trávami: Kostřava nebo Ozdobnice.

Ano, řez je důležitý pro udržení pěkného tvaru:

• Jarní řez (hlavní): Proveďte ho brzy na jaře (březen/duben), kdy seříznete celou rostlinu nízko nad zemí (cca 5–10 cm). To podpoří hustý a kompaktní růst nových stříbrných výhonů.
• Letní řez (udržovací): Pokud rostlina po odkvětu nevypadá hezky nebo se rozpadá, můžete ji v létě zakrátit. Květy jsou u tohoto druhu nenápadné a pěstitelé je často odstraňují, aby rostlina dávala energii do listů.