Svíčkovec Cool Breeze

Po výsadbě: Než sazenice řádně zakoření (prvních pár týdnů), udržujte půdu mírně vlhkou, ale ne přemokřenou. Dospělá rostlina: Jakmile se svíčkovec uchytí, je extrémně odolný vůči suchu. Má dlouhý kůlovitý kořen, kterým si sáhne pro vodu hluboko. Zalévejte ho jen v období dlouhotrvajícího sucha. Přemokření je jeho největší nepřítel.

Gaura lindheimeri je dítě slunce. Vyberte pro ni plně osluněné místo. Stín jí nesvědčí – pokvete málo a stonky se budou nevzhledně vytahovat za světlem. Miluje teplo, takže se jí bude dařit i na úpalu, kde jiné rostliny trpí, za předpokladu, že má dobře propustnou půdu.

Klíčem k úspěchu je drenáž. Svíčkovec potřebuje lehkou, propustnou, písčitou až kamenitou půdu.

• Pokud máte těžkou jílovitou půdu: Musíte ji vylehčit přidáním písku nebo drobného štěrku, jinak kořeny v zimě uhnijí.
• Výživa: Nepotřebuje příliš bohatou půdu. V přehnojené zemině roste příliš bujně, ale málo kvete a poléhá.

Svíčkovec je u nás na hranici mrazuvzdornosti (zóna 6-7). Často se pěstuje jako krátkověká trvalka.

• Zásadní je sucho v zimě: Rostlinu nezabíjí ani tak mráz, jako vlhko u kořenů.
• Ochrana: Na podzim rostlinu nestříhejte (schlé stonky chrání srdíčko rostliny). Přikryjte kořenový krček vrstvou suchého listí nebo chvojím.
• Jarní řez: Suché části ostříhejte až na jaře, nízko nad zemí.

Poléhání stonků může mít dvě hlavní příčiny:

1. Příliš mnoho dusíku/hnojiva: Rostlina roste příliš rychle, pletiva jsou měkká a neunesou váhu květů.
2. Nedostatek slunce: Rostlina se vytahuje.

Tip: Pokud se vám zdá rostlina v létě nevzhledná nebo 'rozčepýřená', můžete ji v polovině léta sestřihnout o třetinu až polovinu. Zkompaktní a znovu obrazí.

Svíčkovec je citlivý na mráz, proto s výsadbou ven nespěchejte. Sazenice vysazujte na trvalé stanoviště až ve druhé polovině května, po „ledových mužích“, kdy už nehrozí přízemní mrazíky. Pokud máte sazenici doma dříve, postupně ji otužujte (vynášejte ven přes den a na noc schovávejte), aby si zvykla na slunce a vítr.

Je to velmi zdravá rostlina. Zřídka ji mohou napadnout mšice (na mladých výhonech) nebo svilušky (v horkém suchém létě). Nejčastějším problémem však není škůdce, ale hniloba kořenů způsobená špatnou drenáží nebo přemokřením.

Díky své vzdušnosti se 'Cool Breeze' hodí téměř ke všemu, ale nejkrásnější je v tzv. prériových výsadbách.

Skvělí společníci:

• Okrasné trávy: Kavyly (Stipa), dochan (Pennisetum).
• Trvalky: Sporýš argentinský (Verbena bonariensis), třapatkovky (Echinacea), šalvěje nebo krásnoočka. Bílé květy 'Cool Breeze' tyto barevné trvalky nádherně zjemní.

Ano, je výborný pro dodání lehkosti a objemu do kytic. Pro nejlepší výdrž sklízejte stonky ve chvíli, kdy se na nich otevírají první 2 až 3 kvítky. Ostatní poupata postupně nakvétají i ve váze.

Svíčkovec je velmi skromný. Na záhoně většinou hnojení vůbec nevyžaduje. Pokud máte velmi chudou půdu, stačí na jaře přidat trochu kompostu. Vyhněte se hnojivům s vysokým obsahem dusíku, která by podpořila růst listů na úkor květů.

Svíčkovec v nádobě vypadá skvěle, ale vyžaduje trochu jinou péči:

• Zálivka: V květináči substrát vysychá rychleji, takže zalévejte častěji než na záhoně, ale dbejte na to, aby voda v misce nestála.
• Hnojení: Během sezóny můžete mírně přihnojit hnojivem na kvetoucí rostliny.
• Zima: V nádobě kořeny snadno promrznou. Květináč buď zapusťte do záhonu, nebo ho přesuňte do chladné bezmrazé místnosti (garáž, sklep).

Ano, 'Cool Breeze' je ceněná pro svou čistě bílou barvu. Mnoho jiných 'bílých' odrůd má při odkvétání nebo v chladnějším počasí nádech do růžova, ale Cool Breeze zůstává sněhobílý. Navíc roste kompaktněji a má zajímavá zelenobílá poupata.

Množení dělením trsů je u svíčkovce obtížné kvůli jeho hlubokému kůlovitému kořenu, který se špatně vykopává a regeneruje. Lépe se množí bylinnými řízky na jaře nebo v létě, případně semeny (u původních druhů).

Ne, Gaura lindheimeri není považována za toxickou rostlinu. Je bezpečná pro psy, kočky i lidi. Nemusíte se tedy bát vysadit ji na zahradě, kde se pohybují domácí mazlíčci.

Svíčkovec je botanicky krátkověká trvalka. To znamená, že na stanovišti obvykle vydrží v plné síle 3–4 roky. Poté může začít slábnout nebo přes zimu vymrznout. Doporučuje se proto výsadbu po několika letech obnovit novými sazenicemi.